Otík
Je to kocourek, kterého jsem si donesla domů z útulku v září 2002.
Původně jsem si šla pro pejska, ale jak jsem to malé kotě viděla , nedalo se odolat.
Byl tak sladký , miloučký. A hned se přišel muckat..... Doma byl naprosto super a hned začal chodit na záchůdek. Jako kotě byl děsně uplakané a nechtěl spát v pelíšku, děsně plakal.
Jako správná máma jsem si Otíka nastěhovala do postele :o) , ale on chtěl spát jednině přitulený ne mě a do teď spinká u Nás v ložnici...jen mám takovej pocit, že páník číslo 1. je Martin, který se bez něj už také neobejde.
Otík je velice nekonfliktní kočičák, bohužel kastrovaný. Mazel a filuta a něco jako kočkopes :o)
Chodí na zavolání, na povel hop , ke mě... atd. reaguje velice dobře a jeho nej. vlastnost je ta že děsně slintá :o) a je tak ukecaný, že Vám jde hlava kolem.
Prostě kočičák do nepohody a jsem děsně moc ráda že tu je....
Miluje děti a je to děsně super kamarád :o) Když se nám narodila dcerka Kačka , tak ji hlídal v postýlce a chodil hlásit každé probuzení, neklid :o) A teď když máme malého Péťu , tak neváhá ho uspávat po krmení, hlídat v kočárku venku na zahradě..
Máme ho moc rádi a lepšího kamaráda sem si přát nemohla :o)
